Poslední dobou slýchám od některých lidí, různé jejich postoje k podzimu. Je to logické, je tu podzim, tedy lidé si o podzimu povídají. Mnohokrát zapomínáme, že období roku existují z nějakého vyžšího důvodu, že jsou takové jaké jsou a střídají se v pravidelném sledu přesně tak, jak je potřeba pro zdárný vývoj všeho na této krásné planetě. Nejsme tu jen my a naše pohodlí, život je krásný právě proto, že nabízí k ochutnání od všeho, záleží jen na nás co opravdu ochutnáme a to si myslím hodně záleží na tom, co jak vidíme a vnímáme.

Někomu se může podzim zdát "sychravý", "špinavý". "unavený", atd... ... já však vidím podzim takto - je překrásně barevný a voňavý, vzduch je vlhký a vše se může zhluboka nadechnout, určitý shon v přírodě je přirozenou přípravou na zimní odpočinek což je velmi komunitní stránka podzimu - tedy vše spolu spolupracuje, příroda uklízí staré aby po zimě mohlo vyrašit nové, příroda se obnažuje a vyzívá tak k plné otevřenosti, důvěře a ke sdílení. Myslím, že právě podzim je zřejmě nejkrásnější roční období, plné smíření, citu a příslibu budoucnosti.

Něco málo fotek krásného podzimu pro naše relaxace a meditace... případně i pro plochu monitoru počítače..